Zázrak v extralize aneb zrodila se hvězda

(foto J. Pláteník)
(foto J. Pláteník)

Po letní pauze jsme se vrátili zpátky do zajetých softbalových kolejí. O co lepší bylo setkání, když se k nám konečně do hry přidali Apendix (Jola) a Oberlix (Naty) a z kapes se jim nesypaly žádný ATB lentilky. Zdá se, že podzimní část bychom mohli odehrát v plné síle, a tak ťukám po tréninku na dřevěný stůl, co pamatuje ještě slávu radotínských SK, ať nám to vydrží aspoň do konce babího léta. Nevydrželo. V pátek zahalil Ostravu virózovej mrak a složil Sábu a v sobotu to přišlo asi do Prahy. Jenže o tom později.

Sobota - TEMPO x ČECHIE (6:9, 2:0)

Po pátečním tréninku si dělám takový to počítaní, jako že kolik nás teda vlastně je. Kreslíme véčka a chystáme taktiku. Hledáme softbalový vybavení a náhradní dresy. Hledáme iscorera. Hledáme spajky. Hledáme lidi na hraní...A protože se nám zdá, že toho máme málo, tak bereme Mrkvím omylem kečrovskou helmu. V sobotu už ale všechno na svým místě, počasí nám přeje, jsme připravený na výběh, jenže pro změnu nám chybí Áčko. Prej dorazí za pět jedenáct. Tak nic, rozjedeme to v devíti. To asi mělo být další znamení. Na prkno se staví Žandys na Bata a rozjíždějí koncert. Musíme improvizovat, a tak Naty kryje trojku a Škopi jedničku. Anet s Térou na svých pozicích šórta a dvojky a s výrazem tváře "TUDY NEPROJDEŠ". V zadním poli dnes vystupuje se svým stand upem zábavné trio Joli&Fifi&Haki.

Po malém zaváhání ve vnitřním poli se Tempo ujímá vedení 2:0, my na to ale dokážeme rychle odpovědět a srovnáváme stav na 2:2. Ve čtvrté směně za stavu 3:2 pro Tempo dává Žanda insidepark HOMERUN a je vidět, že nepodcenila letní přípravu ve sprintech, když doběhla pro bod bez nutnosti slajdu na domácí metu. V páté směně odskakuje Tempo na 5:3. Přichází jasný příkaz po vzoru našich zkušených Mrkví - nasypat, zatípnout, nasypat, zatípnout. Na začátku šesté směny po slepených odpalech a metách zdarma vyrábíme plichtu a zápas začíná smrdět tie-breakem. V poli předvádíme dost krásných akcí, soupeř se zvednutým obočím a pokyvováním hlavy chválí naši obranu za ryby a slajdy na míče. Při dohrávce šesté směny se staví na prkno Škopi. Začínáme metou zdarma a po ní úspěšně zahraná ulejvka od jedna. Běžec na dva. Pak strikeout. Dva auty. Hráčka z Tempa odpaluje daleko za levé pole a je z toho triple. Skóre poskočilo na 6:5 pro Tempo a nám zbývá poslední směna útoku. Řekli jsme si to jasně - nasypat a zatípnout. Odhodlání v očích všech je obrovské. Joli obsazuje metu zdarma, po ní Naty využívá chyby spojky a máme obsazené mety dvě. Téra předvádí jeden ze svých megarychlých švihů a trefuje míč na solar, šílená rána. Triple mezi levé a střední pole. Otáčíme skóre, v dougoutu eufórie jak při finále ME. 7:6! Škopi stahuje Téru ze trojky odpalem na spojku. 8:6! Nekončíme. Žanda je dneska při chuti. Další insidepark HOMERUN. 9:6! BRAVO!!!

V dohrávce zahrajeme tři auty a první podzimní vítězství je tady. Chutná to skvěle.

(foto J. Pláteník)
(foto J. Pláteník)
(foto J. Pláteník)
(foto J. Pláteník)

V druhém zápase jsme prkenný, nedaří se nám prosadit se na nadhoz, ač je o poznání lehčí než ten předchozí. To je prostě kámen úrazu, čím lehčí nadhoz, tím horší odpal. Necháváme i nějaké body na metách, a tak po hodině a půl zápas končí 2:0 pro Tempo. Za zmínku stojí snad i to představení, které si pro nás připravili naši zadopolaři v nesynchronizovánem klouzání se po mokré trávě a komické pády, přeřeknutí Téry o paní Karuškové. Jako pobavili jsme se. Ale nejdůležitější bylo, že se nikomu nic nestalo a že jsme odehráli dva velmi dobré, divácky zajímavé zápasy. Takže po dnešním dnu plichtu 1:1 bereme.

Neděle - ČECHIE x KUNOVICE (2:5, 4:6)

Nedělní ráno začínáme v 7:30 rozcvičkou - nákupem v OBI. Nejen že nám chybí hráči (Škopi složila přes noc zimnice - virózový mrak se přesunul z Ostravy nad Prahu), ono nám chybí i to vápno. Taky je nás devět. Devět neohrožených. Asi kaučova největší noční můra, dva zápasy a jen jeden nadhazovač. Nemáme hráče, nemáme vápno a nemáme ani kauče. Máme ale dost nápadů. Někdo někdy přeci musel historicky házet. Potřebujeme někoho k Žandě do tandemu. Rozhlížím se kolem a hledám oční kontakt. Volím Natku, ale je jasný, že ona a její zadní utrženej hamstring ještě nejsou takový kámoši jako dřív, tak je to spíš tak na jednu směnu. Pak najednou vidím zvednutou ruku. Nevěřím vlastním očím. Ani uším. Nejdrobnější hráč našeho týmu. Po operaci ramene. Srdcař. Paní Karušková. Rozhodla se, že to vezme do vlastních rukou. A zrodila se hvězda. Dny legendy začaly.

Kunovice s sebou přivezli americkou posilu Morgan Ray. Její technické nadhozy v kombinaci s rychlostí, jsme kontaktovali hned na úvod první směny a po double Joly a hitu Téry jsme dovezli první bod. Kunovice dokázali odpovědět až ve třetí a čtvrté směně třemi body a stav byl 3:1. V šesté směně se staví na prkno Anet a předkládá nám lufty protihráček jak na stříbrným podnose. Při dohrávce šestky vyletěl jeden z míčů vysoko a padal přímo za Áčko. Rychlost vracejícího se meteoritu ze stratosféry ji přišpendlila i s rukavicí na zem. Ale má ho. Nemůžeme zadržet výbuch smíchu. Je to out a my jdeme střílet. Asi jsme si zapomněli dát pokyn nastřílet - zatípnout, a tak první zápas prohráváme 5:2. Stejně opět spíš lpíme na heslu, hlavně ať se nikomu nic nestane.

Ve druhém zápase pálíme o poznání lépe a na šneky se dotahujeme v třetí směně odpalem paní Karuškové, Fifi a parádním doublem od Joly. 2:4. V šesté směně nám Snails odskakují zase o dva body, ale Naty se Žandou v dohrávce této směny obsazují mety a Hak pálí svůj druhý opozit v životě, takže zas trochu korigujeme zápas a běžíme naproti nějakýmu super skóre. Strategii nastřílet a zatípnout ovšem v tuhle chvíli volí takticky Šnečice a tak nám posílají do kruhu na dohrávku sedmé směny americkou Morganu. Ta si poradí s naším útokem třemi strikeouty a Kunovice tak vítězí 6:4.

Nedělní zápasy jsme odehráli s vypětím všech sil v devíti lidech. Pálka se rapidně zlepšila a v poli jsme předváděli fakt pěkný zákroky. Defence nám jde dobře. Obrovský dík patří Lucce a Speedy, které zvládly tabuli, hudbu, a ještě pokřiky a taky Lukymu (který zná zřejmě kolejiště za hřištěm už líp než kdokoliv jiný) za sbírání foulballů. Díky všem, že jsme tam na tý antuce neumřeli a můžeme hrát dodnes. 

Domů jsme odcházeli s pocitem, který nedokáže nic nahradit. Sounáležitost. Tak to tady u nás v týmu totiž máme. 

(foto J. Pláteník)
(foto J. Pláteník)