ZAVŘETE OČI, ODCHÁZÍME...

"Ten příběh nekončí, já jedu dál"...chce se mi to zpívat pokaždý, když se podívám na tuhle bandu plnou superstar hráček se srdcem na pravým místě vlevo. Když vidím ty jejich rozzářený pohledy v momentě, kdy se naskytne možnost šlápnout na antuku a vzít do ruky pálku. Nebo ten podivně hezkej týmovej sarkastickej humor s příchutí dělání si srandy ze sebe samotných. Ta husí kůže na zátylku, když jsme na stejné vlně a v dogoutu duní americký pokřiky s příměsí těch starých žákyňkovských šlágrů někde od Krkonoš. Poměr nápěvů je asi tak pade na pade. A když hrajeme, před zápasem se na schodech u hřiště vždycky objeví nějaká buchta. Pěkná a voňavá. Všichni se na ní vrhneme, já teda ze všech nejdřív, protože tohle já prostě můžu... Nejradši mám ty tmavý... no ty čokoládový! Rozumíme si, že je tu řeč o pečení, že jo?! Jak by ne. A co jste jako mysleli???...No, tak o tomhle přesně mluvím. Kdyby na olympiádě byla týmová disciplína dvojsmyslů, braly bychom každý 4 roky zlatou.

Víte, tenhle tým má svoje nesporný kvality jak kuchařský, tak sportovní, ale předčí je lehce ve všem kvality společenské, který umíme prodat zejména, když vkročíme na jakoukoliv půdu, kde napočítáte víc jak 20 půllitrů na metr čtvereční. Zejména vynikáme v synchronizovaném tančení na dřevěné desce metr nad zemí. Ještě to nemá název, ale dejme tomu, že by to mohl být sportovní tabling (spojení pochází z angl. slov table a dancing), uznávaný i světovou federací tanečního sportu. No, a tak je mi smutno, když vím, že nám to končí. Nejsme totiž schopný naplnit kvótu a vyprodukovat do příští sezóny dva tucty dětí, abychom mohly pinkat tu naši extraligu. Jako při našem vytížení a koníčcích, že jo...to máš vlasy, nehty, čelenky, malovátka, vizáž, style, outfity, hešteg samasebou, hešteg labuť, hešteg životjelajf, nezapomeň hešteg softball, hesteg teamspirit, no a prostě všechno to, co je zmíněný výše, to ani není časově možný, tak doufám, že se na nás nedívají ostatní skrz prsty. Brrrrr. Kariéristky. Jakože oni čas na děti mít čas můžou a my ne. Hešteg hejt.

Je konec. Jedna sezóna, která nezměnila nic ve světě softballu, nekonalo se překvapení, nenaplnila se očekávání, nevyšlo to. A když se ohlédnu zpět a dám si všechno dohromady, nevidím to tak.

Byl to úspěch. Když ne po sportovní stránce, tak po té lidské určitě. Tým, který neměl zázemí, neměl trenéry, neměl všechny ty lidi, co se starají o provoz. Ale taky neměl co ztratit. Co jsme ale měly, a to v ohromným množství, bylo srdce a odhodlání. Stačilo sotva šest měsíců a z poslepovaného týmu se stala skupina, která staví na důvěře v každou jednu hráčku v týmu. Takový malý zázrak ve světě ženských týmů. Ve společenství, kde má každý absolutně jiné zájmy a jinou osobnost, zahrála roli otevřenost, upřímnost a víra v druhého. Nic nebylo tabu, karty vyložený na stůl. A to nás spojuje dál. Neskončilo to posledním zahraným autem v play downu. Stvořily jsme výjimečnou partu, která prožívá symbiózu a plánuje si společný aktivity, i když se rozletíme každý jinam. A tak děkuji:

Děkuji klubu Čechie a její prezidentce Lucce "Kváče" Kvačkový, že jste nám umožnili říznout do historie softballu a zapsat se do pomyslný kroniky zlomů v tom našem malým českým rybníčku. Tým stvořený z hráček z více jak sedmi klubů, to se asi jen tak znovu nezopakuje. Děkujeme za poskytnou důvěru, že tu labutí píseň pro Čechii zazpíváme se ctí a že jednu éru klubu s úžasnou historií zakončíme důstojně.

Děkuju všem holkám z Mrkví, že nás chodily podporovat, snažily se nám pomáhat a šířily pozitivní náladu, i když jsme měly malou krizi s počtem hráčů. Jmenovitě děkuji Ajwaně, že mydlila pro nás ten Iscore jako mazák a nerozhodily jí ani podivný rozehry. A dál Janince a Švandys za jejich skvělej herní projev. Klobouček, dámy.

Díky Pep, že jsi takový střelec, multisportovní talent a dokážeš si odskočit z ragbíčka jen tak na ten náš červenej plácek. Neztratila si nic ze svého soft umu a kdyby nám to pokračovalo, tak věz, že tě budu na jaře přemlouvat znovu. Bylo úžasný si s tebou zahrát po všech těch letech a váš spektrácký reunion mi vyvolává úsměv na tváři dodnes.

Děkuju Batmane, za tvojí neskutečnou vytrvalost. Jsi největší dříč, co znám. Nikdo se nedokázal za 2 měsíce tak vyšvihnout nahoru jako ty. Vím, že to nebylo lehký, ale ty se jen tak nevzdáváš. A děkuju za skvělý jam session s kytarou a akordeonem, jsi fakt nadanej hráč.

Díky Speedy, že jsi přijala nabídku kauče na jedničce na poslední chvíli a ulevila nám od stresu. Že ti zapisovací desky přirostly k ruce a že si hlídala moji roztěkanost a hlásila chyby v line upu. A že jsi do mě cpala kafe a vozila nám dorty, abychom to zvládly až do úplnýho konce.

Díky Ivčo, že máš pořád úsměv na tváři. I když se nedaří. Srdce na správném místě. Nejvíc si vážím toho, že i když jsi neměla tolik příležitostí hrát, pořád jsi tam byla s námi, připravená naskočit, fandila jsi a starala se o ostatní. Tvoje zapálenost mě inspirovala. A taky už si nedám pivo do plastovýho kelímku.

Moje velký díky patří tobě Škopi, neskutečně pozitivně naladěný osobě, co se nikdy nepřestane usmívat. Byla jsi základním pilířem týmu, ne snad pro tvůj skvělý výkon v kruhu, ale rozhodně pro tvoji empatii a velkorysost. A taneční nadání z Krkonoš. Švih und prásk.

Děkuju Áčko, že jsi odchytala většinu zápasů a že jsi byla ready vypomoct i u Mrkví. I přes svůj zhoršenej zdravotní stav jsi pro oba týmy dejchala až do úplnýho konce, než ti odpadly obě nohy. A v situaci, která to vyžadovala, jsi se zachovala tak, jak by to možná spousta z nás nedokázala.

Děkuju Téro, že jsi zbořila všechny obávaný domněnky a softbalový škatule. Jsi totální gladiátor, pohodovej člověk a skvělej hráč a dívat se na vaši dvojku s Anet bylo mým největším highligtem letošního roku. Softball ve vašem podání je jako balzám na duši.

Děkuju Anet, že jdeš do všeho na sto procent. Že jsi hodila spoustu věcí za hlavu a že jsi se rozhodla hrát tuto sezónu, abys opět dokázala, že když pánbů naděloval talent, roztrhl se mu nad tebou celej pytel. Ty a Téra, jste moji dva Mexikáni, pojem herní telepatie patří po právu vám.

Děkuju Fifi, že jsi na hřišti vždy předváděla svoje maximum, a i přes některý ne příliš lehký situace jsi se přenášela svým typickým smyslem pro humor. Že jsi největší promotér, co kdy žil a pořádání párty máš v malíčku. A hrát s tebou a Jolou vzadu bylo pro mě úžasný dobrodružství a zábava.

Obrovské díky patří tobě moje milá Peldičko. S grácií tobě vlastní jsi opět předvedla, že extraligu můžeme spolu pinkat až do smrti a proti tvojí ruce si nikdo nedovolil krást mety. Děkuju za tvůj sarkastický humor, za tvoje vtipné poznámky, za vůli a odhodlání a za tvojí energii, kterou jsi mezi nás vnesla.

Děkuju Sábo, že jsi krájela ze svého osobního času, jen abys mohla s námi hrát v Praze. Že vstávat na extraligový zápas ve 4:00 ráno je jen pro silný povahy a pořádný řízky. Že jsi to všechno zkousla a jezdila, dokud to šlo. A když už to nešlo, tak jsi aspoň fandila na dálku.

Děkuju Žando, za tvoji neskutečnou píli a poctivost. A asi nejvíc za tvůj zápal. Jen díky tomu, jsme se dostaly, tam kam jsme chtěly. Nikdy to nevzdáváš, nikdy se neunavíš. A když se náhodou unavíš, radši se do cíle doplazíš, než bys to vzdala.

Tisíceré díky Joli, že jsi taková hlavička chytrá. Ale hlavně proto, že bez tvýho počítání by nám to nefungovalo. Děkuju, že jsi do toho neznáma skočila po nohách a že když to zrovna nešlo "menedžovat", tak jsme to prostě překonaly společně díky humoru. A Kohoutům. Díky za srandu, kterou jsme zažily "vzadu" a za tvoje keče na kolínkách.

Naty, nevím, jestli se dá slovo díky vyjádřit i jinak, ale pokud ano, tak patří tobě. Plamen, který v tobě hoří, se dá jen těžko uhasit a svým odhodláním dokážeš nakazit úplně každýho. Jsi tmel, co tenhle tým drží pohromadě a bez tebe by to nebylo v sezóně ono. Děkuju ti za tvůj neutuchající optimismus při řešení složitých organizačních a technických situací v sezóně a za tvoje slova podpory. Děkuju ti za to, jaký jsi člověk na hřišti, ale hlavně mimo něj.

Děkuju vám všem za to, že jsme zažily to, co nikdo jiný nikdy nezažije. Děkuju můj týme.

Až budete odcházet, nezapomeňte zhasnout. 

H.