Žaneta Novotná: „Když je tým na vlně, jde všechno skoro samo“

Žaneta Novotná je kmenovou hráčkou Chemie - Kotlářky, letos se však rozhodla podpořit  jako hostující hráčka jednoletý projekt týmu Čechie Praha. V rozhovoru se dočtete, co za tím rozhodnutím stálo a jak vidí letošní sezonu.

Žando, řekni nám něco o sobě. Jak si se k softbalu dostala?

Já jsem se softbalem začala, když mi bylo asi osm nebo devět let na hřišti v Podolí, na Kavčích horách, kde jsem hrála asi 10 let společně s Markétou Ondráčkovou. Na střední škole jsem pak odjela na rok studovat do Ameriky, a když jsem se vracela zpátky, tak se nám tým začal rozpadat, protože holky byly těhotné (smích). V tu dobu jsme s Markét vymýšlely, kam bychom se mohly přesunout dál, no a Markét navrhla, abychom šly k tomu trenérovi, který byl na hřišti dost slyšet (smích), takže na Kotlářku k Mirečkovi Písařovi a Radku Tláskalovi. Ale oni jsou ve skutečnosti hrozně hodní (úsměv). V Kotlářce jsem pak odehrála devět sezón, než jsem odjela znovu do zahraničí.

Tvoje pozice v poli je nadhazovačka. Jaké byly tvoje začátky a cesta na vrchol?

Většinou, když se softem začínáte a jste maličko všestrannější, tak z vás hned udělají spojku, nebo nadhazovače. Já jsem v mladších kategoriích hrála obojí, a pak když jsem přešla do Kotlářky, tak byl přetlak spojek, tak jsem se věnovala nadhozu více. A vlastně jsem začala mít takové oficiální nadhazovací tréninky s Blackem (Pavel Černý pozn.red.), který mě v podstatě naučil nadhazovat.

Ty ses pak dostala jako nadhazovačka i do širšího výběru národního týmu na MS 2014 v Holandsku, ale nakonec ses ho nezúčastnila. Přípravu v té době vedl zahraniční kouč André Prins. Jak na to vzpomínáš?

No, já byla ta poslední vyhozená, takže to bylo fakt o kousek (smích). Příprava byla dobrá, nejvíc bych asi vyzvedla kondiční přípravu s Petrem Hlavičkou. Jsem trochu víc atleticky zaměřená, takže mě hrozně baví běhat. Ale musím říct, že jsem se tam naučila hodně věcí a dost mě to motivovalo se pořád zlepšovat. Házela jsem s Blackem prakticky denně a v té době jsem měla opravdu pocit, že mi to jde nejlíp za celou mojí softbalovou kariéru. To, že to nakonec nevyšlo, beru s nadhledem, to se prostě ve světě sportu děje.

S Kotlářkou jste v roce 2013 vyhrály bronz a o rok později se znovu probojovaly do playoff. V té době jsi šla hodně výkonnostně nahoru, dostávala jsi všude dost prostoru k nadhazování. Myslíš si, že se zde odrazila i reprezentační příprava?

Určitě. Já si myslím, že to ale souvisí i s tím, jestli člověk studuje nebo musí chodit do práce. Já v té době studovala, takže jsem měla víc volného času. Navíc mě ta příprava opravdu hodně bavila a byla jsem v psychické pohodě. A jak bylo řečeno, i s Kotlářkou jsme měly výsledky, takže to šlo prostě ruku v ruce. Věděla jsem, že čím víc budu trénovat, tím víc mi to půjde. No, a teď čím víc trénuju, tím mi to jde míň. Takže nevím, kde je teda chyba (smích).

Ty jsi ale potom odjela s přítelem "Benem" (Petr Moravec, basebalista hrající za Kotlářku pozn.red.) zničehonic do Austrálie. Jela jsi tam hrát softbal jako ostatní, nebo tě lákalo něco úplně jiného?

My jsme oba dostudovali a chtěli se taky kouknout někam jinam než o víkendu na hřiště. V té době jsem už cítila, že si chci od softbalu odpočinout. Bylo to i potom, co jsme s Kotlářkou hrály tři sezóny po sobě play-downy nebo kolik jich vlastně bylo a už jsem z toho byla unavená. Potřebovala jsem se v tu chvíli od softbalového světa se vším všudy úplně osvobodit. Chodila jsem běhat na pláž, posilovala jsem a prostě si užívala. Sice jsem na každém kroku potkávala softbalové hřiště plné dětí, ale mě to v tu chvíli vůbec nechybělo.

Navíc mám v Austrálii ségru, takže jsem chtěla trávit čas především s ní, protože jinak máme na sebe jen 14 dní v roce a to není nic moc.

Teď jste ale tady a ty jsi znovu oprášila kovy, oblékáš dres Čechie a chytáš se naskočit do Extraligy. Jak k tomu spojení došlo?

Psala jsem si se Šárkou Hrubou, se kterou jsme spolu kdysi hrávaly za Kotlářku, a ta mi nabídla, jestli si nechci jít hodit za Čechii, protože holky vyhrály druhou ligu a postoupily do extraligy. Věděla jsem, že se budu koncem února vracet, tak jsem si říkala, proč ne. V listopadu se mi ozvala Natka Fidrmucová s tím, že jsou zatím jen čtyři. Tak jsem jí na to řekla, že jsem teda asi pátá (smích). Vlastně jsem v tu dobu vůbec netušila, jestli to dokážeme dát dohromady nebo ne, ale říkala jsem si, že pro mě bude stejně všechno nové - práce i bydlení, takže softbal do toho hezky zapadl.

Jaké jsi měla pocity, když jsi přišla na první trénink po té pauze? Byl první dojem dobrý?

Já se hrozně těšila, že si zase zapálím a zaházím a bylo to úplně v pohodě. Tým je složený z hráček, které chtějí hrát, je na nich vidět, že se tím baví, takže můj první dojem byl opravdu hezký.

Takže jsi neměla obavy z toho, že jsou tam hráčky z různých týmů, a že třeba většinu nebudeš ani znát, prostě kompletně nový tým?

Vůbec ne. Teď jsem cestovala rok a půl a potkávala každý den nové lidi, takže jsem byla pořád někde nová (smích). A softbalová komunita, není zase tak velká, a s holkami jsme se potkaly už na zápasech, nebo turnajích, takže se známe nejmíň od vidění. Je to zkrátka malý softbalový svět, víme o sobě.

Pročítala sis už soupisku? Momentálně je na rosteru nějakých šest nebo sedm nadhazovaček! Co tomu říkáš?

Tak to je naprosto ideální! Protože já víc jak tři iningy nevydržím, takže dobrý (smích).

Ještě se tě musím zeptat na nadcházející sezónu. Máš nějaký tip, jak to dopadne? Má váš tým šanci uspět?

Byla jsem pryč, takže vůbec netuším, jak liga momentálně vypadá. Asi tady proběhlo i dost hostování a přestupů. Za sebe ale musím říct, že si myslím, že to bude letos dobré a fakt se na sezonu těším. Až si to sedne, sehrajeme se, tak se bude na co dívat. Navíc v týmu jsou holky, které to umí, spousta z nich mají zkušenosti z extraligy a i z nároďáků. Takže pokud neodejdeme fyzicky, tak bychom to mohly zvládnout (smích).

A když jsme u té fyzičky, vy se s týmem chystáte na kondiční soustředění do Beskyd koncem měsíce. Jak si myslíš, že to bude kondičně náročné?

Já budu ráda, když si půjdeme zaběhat, nebo vyšlápneme Lysou horu, co je v plánu. Ale spíš to asi bude takový teambuilding, abychom byly všechny spolu, protože ne všechny hráčky jsou z Prahy. Takže od kondičního reprezentačního soustředění, kde se maká od rána do večera, to bude mít daleko. Ale taky věřím, že tam budou aktivity, které nám udělají na večer žízeň (smích).

Když se přece jen ještě vrátíme na skok k Extralize, kde se o Čechii mluví jako o černém koni soutěže. Cítíš nějaký tlak v tomto ohledu?

Zatím v týmu žádný tlak necítím. Co se týká mě, dva roky jsem nenadhazovala, takže doufám, že trefím strike zónu a jestli se do toho budou pálkařky trefovat nebo ne, to se uvidí. Já mám spíš ten tlak vztažený především na sebe, abych týmu dokázala pomoct, jak nejlépe umím.

Proč by se fanoušci nebo diváci měli přijít podívat na zápas Čechie? Co jim hodláte letos nabídnout?

No, takhle.. když jsem to říkala Benovi, že budu hrát za jiný tým, tak mi řekl, že je to super, že se aspoň podívá na nové hezké holky (smích). Takže se určitě na nás přijďte podívat, protože uvidíte hezký holky hrát tvrdý sport.