Rozhovor: Kačka a Šárka Hrubých

Kdo je vlastně z vás dvou starší?

Káča: Tady má předčasný výběh ségra, ale jen cca o 3 minuty :-) 
Šárka: Odjakživa jsem velice soutěživá, takže pochopitelně musím být starší já :-)

Kdy jste se dostaly poprvé k softbalu? Nepletl si vás trenér na hřišti?

K: K softbalu jsem se dostala už jako 12 letá holčička. Před barákem byl volný plácek, ve sklepě stará násada od krumpáče a v okolí spousta kamarádů... A tam tedy začaly mé prvotní softbalové zkušenosti. Rodiče mě (nás) následně zapsaly do nejbližšího softbalového oddílu v okolí, tou dobou to byl Meteor, a zde se pak rozjela má softbalová kariéra. 

Š: Softball se "sídlištními" pravidly jsme už jako děti začaly hrát v dětství. Jelikož jsme si hru hodně oblíbily, rodiče nás do klubu Meteor, přihlásili ve 12 ti letech. Na hřišti si nás pletl úplně každý, proto jsme dostaly jednotné pojmenování "dvojče".

V softbalu se vyskytovala v době Vašeho působení ještě další dvojčata - Míša a Markéta Šulcovy. Nehrály jste náhodou spolu v klubu Chemie (dnešní Kotlářka)? To by byla celkem rarita v softbalovém prostředí.

K: Jo jo, Šulcky, tak se jim říkalo. Neuvěřitelné softbalové pazoury, co by byly schopny přehodit celou Letnou, kdyby se tam ještě hrálo ;). Ty jsme znaly nejen z Chemie, ale i z Meteoru kde na krátký čas hostovaly. Ty dokázaly svoji podobou pěkně zamotat hlavu kde komu. Samy jsme si tehdy ochutnaly, jaké to je, když prostě nevíš která je která. Ale dva úplně stejný lidi na světe prostě neexistují a po čase se i v těchto dvou téměř stejných obličejích rozdíly našly.

Š: Ano, ano, se "Šulckama" jsme za Chemii opravdu hrály. Byla to legrace, když jsem si na vlastní kůži vyzkoušela, jaké to je, si někoho plést, a nedokázat si najít jakékoli  rozpozná-vací znamení. Holky jsou si podle mého názoru méně podobné než já se ségrou, přesto jsem se většinou s oslovením samozřejmě netrefila. Jinak dvoje dvojčata v týmu je myslím skutečně rarita. 

Ještě teď se pousměju nad tím, jaké to asi muselo pro holky být, když od sebe nedokázaly rozeznat třetinu svého týmu.

Obě dvě jste univerzální hráčky, dokážete zahrát kdekoliv. Obě také hrajete na postu catchera i pitchera. Osa jak z pohádky. Ale přeci jen, komu jde nadhazování lip?

K: Univerzální hráčky, jo? To zní hezky, ale rozhodně se tak necítím. Poziční teorii máme v hlavě asi každý, kdo se věnuje softbalu, avšak praxe se může od teorie dost lišit. Nejjistěji se cítím nejspíš na postu catchera. Přesto, že nadhazování jsem se snažila vždy naučit, trénovala jsem a baví mě to, z nás dvou je prostě nadhazovačka č. 1 ségra. 

Š: Troufám si říct, že i přestože jsme obě zvyklé zahrát jak catchera tak i nadhoz, je mi bližší nadhoz. Mám na tomto postu odehráno většinu svých zápasů, takže jsem si tam mnohem jistější. Je však fajn, když má ségra možnost mi všechny ty nepříjemné PB pěkně vrátit. Aneb jak se do lesa volá, tak se z lesa ozývá 😅

V roce 2013 jste si jako správná dvojčata dala naráz pauzu. A vrátily jste se opět znovu obě v roce 2018. Co vás k tomu společnému návratu vedlo?

K: Úplnou pauzu jsem si dala jen já. Narodila se mi dcera, přišly jiné radosti a starosti a času na softball ubylo. Sestra hrát nepřestala, jen odešla hrát do jiného týmu, Meteoru, který hrál zcela jinou soutěž a v extralize se tudíž na čas přestala objevovat. 

Š: Pauzu plánujeme už od 30ti let. V roce 2013 ségra otěhotněla, a jelikož dres přes břicho už prostě nenatáhla, pauza byla nevyhnutelná. 😇 V mém případě žádná pauza nebyla, odešla jsem hrát pražský přebor za domácký tým Canaries (dříve Meteor), který se potýkal s nedostatkem hráček, vlastně byl tou dobou zcela bez nadhozu.

S Čechií jste vyhrály v roce 2018 nervy drásající finále 2. ligy v Trutnově. Co se Vám honilo hlavou při posledním autu? Myslely jste na postup do Extraligy žen nebo na něco úplně jiného?

K: Posledního finálového zápasu v Trutnově jsem se bohužel nezúčastnila, takže k tomu se nemohu vyjádřit. Na holky jsem ale hodně myslela a vzkázala jim "bez vítězství se nevracejte". 💪 O návratu do Extraligy nepřemýšlím, přeci jen to vyžaduje i více času na přípravu, a na to mi již nezbývá čas.

Š: Finále bylo neskutečně napínavé, po vítězství se dostavila obrovská radost a euforie. Nálada v týmu byla fantastická, okamžikem výhry jsme tenkrát všechny žily ještě několik dní. Já osobně o postupu do Extraligy už neuvažuji, své mám v této soutěži odehráno, a i přestože je po výkonnostní stránce druhá liga horší než Extraliga, hraju ji velmi ráda.  Zápasy jednotlivých týmů jsou zde mnohem více vyrovnané, což je činí zajímavějšími, napínavějšími a v neposlední řadě zábavnějšími.

Zůstaly jste nakonec obě v 2. lize a soupeře zatím k ničemu moc nepouštíte. Jak se Vám letos hraje a jaké jsou Vaše cíle pro letošní sezónu?

K: Jo jo, začátek nám zatím vychází moc pěkně. Uvidíme, jak tomu bude i nadále. Cílem je předvést pěknou hru, podávat co nejlepší výkon a výhra je třešnička na dortu, kterých čím je více, tím je to o to radostnější.

Š:  Za sebou máme teprve první hrací víkend, takže možná trochu předčasné hodnotit. Většina z nás čerpá z nasbíraných zkušeností, a kdyby tato hrací tendence vydržela, rozhodně se na nás nikdo zlobit nebude

Cíle a přání pro letošní sezónu jsou jednoznačné:
* hrát minimálně stejně dobře jako loni, klidné i lépe
* mít z hry radost
* pokusit se odehrát celou sezónu bez ortéz

I díky Vašim výkonům dnes stojí a hrají v Extralize Čechie Labutě 🦢. Tým úplně nový, složený ze všech možných hráček ČR a SR. Co byste jim daly za cenou radu, ať už k této sezóně nebo k hraní softballu jako takovému?

K: Poradit mohu jediné, dejte do toho srdce a nenechte se odradit tréninkovou rutinou. A stejně starým hráčkám jako jsem já bych asi doporučila, aby si před každým zápasem s sebou odmotaly pár km stahovacích obvazů 🙃

Š:  Rozhodně radím: Chtít vždy víc a nebát se jít do hry naplno. A mladým samozřejmě: " bez tréninků to nepůjde (bohužel)!".

Jaký je váš nejlepší zážitek z prostředí softballu?

K: Nejlepší softbalový zážitek? No na to asi jednorázovou odpověď nemám. Nejlepší zážitky ze softu mám tehdy, když se při hře daří, svými výkony jsem pro svůj tým užitečná a to mě těší asi nejvíc. Největším snem každého softbalisty je nejspíš dát homerun pěkně za plot. No, ale to se mi nikdy nepodařilo. Avšak... Není všem softbalovým dnům konec ;)

Š:  Z týmového pohledu si nejvíce cením probojování se z nejnižší soutěže do té nejvyšší. Z toho individuálního je to na pálce odpálený homerun, a v poli každá dobře zahraná obtížná herní situace. 

Letos se v ČR odehrají dvě velké softballové akce. MS mužů (Praha, Havlíčkův Brod) a ME žen (Ostrava), které je zároveň postupovým klíčem kvalifikaci na LOH 2020 v Tokiu. Zavítáte na nějakou z akcí? A jaké jsou Vaše tipy na umístění?

K: Se ségrou plánujeme zajít na MS chlapů. Ženský softball je sice pěkný ale chlapský softbal je dle mého názoru softballově atraktivnější, rychlejší a divácky tudíž zajímavější. Ženský, pardón! 😜

Š: Určitě se zajdu podívat na MS chlapů. Pořadí si odhadovat vůbec netroufám, ale umístění chlápků na medailových pozicích a úspěšnou ženskou kvalifikaci na LOH bych si moc přála.