Osobnosti českého softballu: Dawson

Představujeme Vám Pavla Řepu, kterého všichni ze softballového světa znají jako Dawsona.  Před dvěma lety byl uveden do Síně slávy českého softballu za mimořádné aktivní působení v softballovém hnutí po dobu více než 50-let.

#osobnostisoftballu 


Dawsone, ty jsi stál u zrodu klubu v 90. letech. Kdo klub zakládal a kde jste hráli?

Já hrál nepřetržitě do 80. let stále za Slavii Př. f. UK, tedy PV. Hřiště jsme měli na Zeleném pruhu v Praze, ale nebylo v pravém poli dostatečně dlouhé, míče lítaly často přes plot k nelibosti obyvatel okolních domků se zahradami. Jeden čas jsme měli domácí hřiště v Suchdole u dnešní Zemědělské University. Do obou míst byla poměrně složitá doprava. A trvalé zázemí pro deponování věcí ke hře bylo také komplikované. V té době došlo k setkání a později k fúzi s nadšenci z Letenské pláně, kteří hráli pod hlavičkou Čechie Karlín. Stěžejní osobou Čechie byl Tomáš Stockel, podnikavý a velmi schopný organizátor. Tomáš sehnal sponzory, zajistil vybudování nového hřiště i zázemí, plánoval a řídil další vývoj. Po několika letech koexistence tak pak došlo k rozštěpení na dva původní oddíly - PV a Čechii Karlín. První zůstal v té době tím "studentským", druhý byl na tehdejší poměry s notnou dávkou nadsázky "poloprofesionální". Tomáš se postaral i o první angažování novozélandských hráčů a argentinských hráček v Čechii. No a valná většina z nás šla tak říkajíc za lepším.

První hřiště bylo v Karlíně u ZŠ Molákova (dnes Strozziho), kde byl i clubhause. Po pár sezónách bylo nedaleko vybudováno u hotelu Čechie hřiště s umělou trávou, kde ovšem fungoval i oddíl kopané (na obou hřištích se v roce 1997 konalo ME žen s účastí 17 zemí, Prvně byly dle výkonnosti rozděleny do A a B skupin). Čechie byla na vrcholu slávy, muži i ženy hráli o přední ligová umístění.

Strmý sestup nastal po nebývalém zásahu vedení společnosti Čechie BVB, která postupně zlikvidovala sportovní oddíly a klasicky tak TJ vytunelovala. Dali nám rok na odchod. My to ale nechtěli vzdát, Tomáš sice od softballu odešel ke golfu, mužská sekce se rozutekla po jiných oddílech, ale ženy se rozhodly vytrvat. Založili jsme občanské sdružení Čechie softball club, vybudovali nové hřiště Pod Císařkou a ženy hrály dál. Osobně jsem tomu nedával moc naděje, bez dorostu jsem perspektivu neviděl. Založení o.s. bylo v hospodě na Sibiřském náměstí, datum si už nevybavím, ale existoval o tom zápis. Zaregistrovali jsme se, sídlo bylo u mě v bytě, po čase pak u Elišky Pojerové, tehdejší vůdčí osobě spolu s Johanou Vejvodovou.

Softball jsem začal hrát díky otci, který byl spolu s Vlastou Brychem a Alešem Hrabě, zakládajícím členem "sekce pálkovacích her" v Československu v 1. polovině 60. let 20.století při ČSTV. Tátova znalost playgramballu pramenila z tábora YMCA, kde ve 20. letech hrál pod vedením legendárního Joe Firsta. Pak se jako asistent zasadil o to, že se softball stal výběrovým sportem na Vysokých školách. A se studenty Přírodovědecké fakulty UK jsem i se svým starším bratrem chodil na Letenskou pláň hrát od mých 14 let. 

Krátce po založení v roce 1991 jste už v roce 1994 ovládli extraligu. Co stalo za tak výrazným úspěchem? 

Zřejmě hráčský a trenérský potenciál a pak určitě manažerské schopnosti Tomáše Stockela. Trenérská dvojice Milan Pojer a Vladimír Süss byla uznávaná jako nejlepší u nás a Tomášovi se povedlo je angažovat v Čechii u žen. No a protože byli i trenéry reprezentace, tak se některé hráčky vydávaly "pod jejich křídla". A u mužů působil Mike Stapleton a párkrát novozélandští nadhazovači. 

Potkal ses i s hráčskými legendami, mezi které nepochybně patří například nadhazovačka Johana Vejvodová, hráčka Čechie Praha a výrazná osobnost reprezentace. Čechie svého času byla doslova líhní skvělých hráček a zásobovala reprezentační výběry jak na běžícím páse. Zásluha trenérů anebo náhoda tolika talentů v jednom týmu?

Určitě hlavně zásluha trenérů. Talent je jeden z hlavních předpokladů, ale když se správně nenasměruje, nerozvíjí, tak na samotný vrchol těžko dojde. A pochopitelně je důležitá i zaujatost až urputnost pro hru nazývanou "šachy s míčem". Té jsem v Čechii viděl opravdu dost.

Z vyprávění se mi doneslo, že jste si jako první tým založili vlastní clubhouse ještě tehdy v Karlíně? Máš nějakou nesmazatelnou historku z toho období?

Clubhouse byl náš odvěký sen. V zahraničí samozřejmost, to jsme tam obdivovali. Nejčastěji v Nizozemí, kde jsme měli dobré kontakty. A tak jsme si ten clubhouse postavili, sami jsme si ho provozovali i zásobovali. Služby byly dobrovolné, střídalo se nás tam dost. Z historek snad jen to, jak na nás z okolních domů chodila udání o hluku a rušení nočního klidu a pak následné kontroly. No produkt typické české vlastnosti - závisti.

Pak vás ale čekalo stěhování na umělý povrch. Tenkrát se mluvilo o "zaprodání" Čechie sponzorům. Jak to vlastně doopravdy bylo?

To je popsáno už výše. Sponzory dokázal sehnat Tomáš, měl v tomto neuvěřitelné schopnosti a osobní kontakty, všechno to byla jeho práce. Řekl bych to ve zkratce - se sponzory přišly možnosti rychlého růstu. Čechie se rychle vyšvihla na vrchol, tam pár sezón setrvala a pak z toho vrcholu zas rychle spadla.

Ty jsi opravdu výrazná osobnost v softbalovém prostředí, a to nejen z trenérského a hráčského hlediska, ale pohybuješ se už radu let na hřišti jako rozhodčí. Proč jsi se dal k "modrým"?

Bez rozhodčích se přece nedá hrát! Tenhle fakt ale nesmíš "zneužít", jako že jsi na hřišti pán. Já jsem té hře propadl už jako kluk, věnoval jsem jí přes 50 let života. A když máš zkušenosti z dlouhodobého hraní, tak zákonitě bys měl mít přehled a předpoklad to uplatňovat jako rozhodčí. Jak se mi to daří, to ať posoudí jiní. A ono mezi rozhodčími - zejména těmi mezinárodními - se děje a zažije taky hodně zajímavého. To by bylo na dlouhé povídání.

Softbal se v České republice od devadesátých let výrazně posunul dopředu. Co říkáš na nynější softbalovou scénu z pohledu rozhodčího ale i trenéra?

No já jen žasnu, jsem velmi spokojen. Když to srovnám ještě hlouběji, než s těmi devadesátými léty, tak úžasné. Budeme hostit nejlepší mužstva světa, kdo by si to byl před pár roky pomyslel (pozn. redakce Mistrovství světa mužů, které se bude konat v červnu v Praze a Havlíčkově Brodě). Ale zpět k otázce.

Já jako trenér jsem pečoval hlavně o mládež. Tenkrát jsem moc nepotřeboval žádná školení, metodiku, učil jsem začátečníky ze své praxe a pak je předával dál. A rozhodčí to má dnes dost náročnější než dříve. Rychlost nadhozů se stupňuje, technicky jsou nadhazovači stále dokonalejší. Pravidla se občas drobně změní, to si rozhodčí hned osvojí, nic moc zásadního se neděje. Co mně ale vždy dost vadilo, je posuzování nesprávných nadhozů, resp. přizpůsobování pravidel tomuto jevu. Speciálně u mužského nadhozu je mnohokrát zřejmé, že jde o illegal pitch. Potvrzují to zpomalené obrazové záznamy z většiny zápasů. Bohužel to dělá většina nadhazovačů a tak se moc neprotestuje. V důsledku toho mohou být zápasy i dost fádní.

V softbalové komunitě jsi jako rozhodčí dost oblíbený u hráčů i hráček. Cena "nejsympatičtější rozhodčí" by dost možná připadla tobě, kdyby se takové ceny rozdávaly. Čím si hráče umíš na hřišti získat?

Díky za kompliment. Já se snažil být na hřišti spíš "neviditelným" a respektovat hráče i kouče, které jsem mnohdy dlouhá léta znal. No a být na hřišti včas, mít čistou "uniformu", mluvit a vystupovat slušně, mít všechno potřebné při sobě, jasně gestikulovat, zkrátka dělat svou práci dobře, bylo to pro mne samozřejmostí. Je to vlastně servis pro softball. Jen mně deptala snaha koučů vyhrávat za každou cenu, a když se to nevedlo, tak byl hned nasnadě viník - rozhodčí. Někdy pak rozhodčí slýchali, že si na hřiště přišel vydělat peníze. To bylo dost k smíchu/pláči. Propastný rozdíl oproti tuzemsku byl ve vztahu rozhodčí-kouč na mezinárodní scéně, tam jsem rád rozhodoval a učil se od zkušenějších.

Vraťme se ale k Čechii, která se letos znovu chystá hrát v extralize po tříleté pauze, za to ale zcela v netradiční sestavě. Co si myslíš o jednoletém projektu, který vznikl ze dne na den a který podpořily hráčky z různých klubů České republiky i Slovenska? (pozn. redakce: V roce 2020 začne platit pravidlo pro extraligové kluby, které musí mít alespoň dva mládežnické týmy v jedné linii)

Já nejsem rozhodně příznivcem nuceného. Chápu sice snahu o zajištění budoucnosti softballu, extraligové týmy by asi měly umět vychovávat následníky. Ale např. Čechie tuto možnost nemá a nemůže to nijak nahradit. Sleduji, že skoro rok co rok z druhé ligy žen nikdo nechce nebo nemůže do extraligy postoupit. U mužů pak většinou postupující hned sestoupí zpět. Nevidím tedy v tomto jednoletém projektu smysluplné řešení současné stagnace růstu.

Pamatuješ si, že by Čechie měla někdy dva týmy v obou soutěžích, tedy v extralize i druhé lize?

To si opravdu nevzpomínám. Spíš si myslím, že tomu tak nebylo. Ale možná jsem už tak starý, že jsem to zapomněl.

Myslíš si, že tento úplně "nový" tým má šanci uspět v konkurenci silných extraligových týmů, kde jsou hráčky dlouhodobě sehrané?

To se ukáže. Fakt to nevím. Ale budu zvědavý, jak si povede. A přeji mu, aby si dobře zahrál.