C'est la vie, tímto končí bál, a to mě nebaví

Víkend plný rekordů. Všechny 4 zápasy jsme odehrály v 9 hráčkách bez možnosti střídat. Bravo! Všechny zápasy odházela robotická Šárka Hrubka, kterou alternovala Švan svými dělovými koulemi. Bravo! Hrací doba zápasu neklesla pod 2h a přeci jsme všechny přežily. Bravo! Nikdo se nenechal vyloučit, i když psycho to bylo maximální. Bravo!

Déšť oči mi hladí déšť, krůpěje studí ramena a zmatená slzy otírám a vyrážím ráno směr Rachotník. Hlouček brněnských Koček a čerstvých Mrkví se tlačí pod stříškou. Nemáme klíče od areálu. To ale rychle napravuje duo Ajwi-Janina, takže hurá, jdeme na to. Má někdo kečrovskou masku? Nezůstala na Táboře? Káča Hrubka začíná zelenat při pomyšlení, že holt zápas odchytá bez masky. Voláme ptactvo.... jenže ptactvo hraje, takže to nikdo nebere. Až Sidi zvedá telefon a klidným hlasem mi oznamuje že ano "masku jsme omylem ráno vzaly a máme ji na Tempu." Fajn, za půl hodiny hrajeme, takže co s tím? Naštěstí Sidi startuje svou káru a těsně před zápasem masku dodává. Sláva, jdeme do hry.

Bodově se zápas přelévá ze strany na stranu, chvíli vedou Kočky, pak vedeme my. Kočky mění nadhoz, který je pro nás prokletý. Jednoduchý scénář - nadhazovačka si v kruhu tak dlouho šteluje míč, až v boxu usneme. Při otočce se budíme, šviháme, ale zjišťujeme, že míč k nám ještě nedoletěl.  Dvakrát švihnout nesmíme, nikdo z nás není v Pionýru. Pálka se stává z naší strany totálně bezzubou. Zato Kočky nám pálí do děr jeden hit za druhým. Nejvíc je rozdovádí 7 směna, takže ve finále prohráváme těsně 8:9.

Druhý zápas začíná o půl hodiny později. Na prkno se staví opět robotická Šárka, ale Kočky nám sází hned 3 body. Střídacím manévrem Švan za Šárku, Šárka za Švan s snažíme soupeřky zmást. Každý sudý inning se to povede a ubráníme bez bodu. Každý lichý ale inkasujeme, takže i po další dvouhodinové hře prohráváme 7:9. Trochu vázne hlas, to se někdy stává, Taky hned co říct, slova, jen nic víc. Začíná se šeřit, rozsvěcují se pouliční lampy a Radotín se pomalu chystá k spánku. My se rozjíždíme do domovů s přesvědčením, že tu káru potáhnem dál i zítra. 

Neděle půl osmý ráno. Co mi pomůže na má bolavá záda? Pomůže mi meruňková marmeláda? Marmeládu vmasírujem do oblasti kříže a zádům tak ulevíme od gravitační tíže. 

Dělám že nic, skáču do auta a mrskám to směr SaBaT. Všechny hrdinky včerejšího dnešního dne už jsou v blocích. V obou zápasech jsme hosté, takže začínáme na pálce. Jsme při chuti a ujímáme se vedení 2:0. SaBaT je asi taky při chuti, takže dorovnává 2:2. Přidáváme další 3 body, SaBaT sice jeden, ale následný inning my nic a ony 2. Takže zase stejně. Co teď, furt se po nás vopičej. Teď to dáme - jsme v laufu a přidáváme 4 body. Jenže ony se furt plíživě přibližují, takže není čas odpočívat.  Sohy se mnou v zadním poli nemluví, nemluví vůbec. Nevím, jestli žije, ale doufám, že na luft zareaguje. Vedení se zužuje až je tak hrozně hubené, že to smrdí. Opozit luft. Ajwi skáče rybu. Kde je míč? A kde je Ajwana? Zvedne se? Bude celá? Na lavičce je jen Huli Prkenná, výměna nepřichází v úvahu! Ajwi stojí a je celá. Míč má v rukavici. Všichni se radují, já se řítím pro pálku. "Nikam už nechoď, už jsme vyhrály!" Konec! Výhra 10:9. Bravo!

Káva, panini (česky = houska s blánou) a hurá znovu na softballový kolotoč. Opět používáme včerejší trik Ša za Švan, Švan za Ša. Bohužel nám ho soupeřky zřejmě prohlédly, protože ve 3. inningu prohráváme 13:1. Výměna byla asi vokatá. Sohy stále nemluví, ale žije. Mám starost o její zdraví.

Další trik nikoho nenapadá - trik s tím, že se předběhneme na pálku jsme už použily včera proti Kočkám. Prokoukly ho nejen Kočky, ale i rozhodčí a byl z toho malér. Takže se vrháme do útoku popořadě a vystřílíme hned krásných 5 bodů. Ony nic - tak my bod. Ony nic - tak mi tři. Ony nic - ty woe, pojďme to vyhrát! Jenže my jen dva. A to je málo. Škoda, sprinterky na metách jsme měly. A tak prohráváme o boďánek dorovnáváček 12:13.

Na závěr snad jedno moudro.

"Moudrá matka příroda, ženy také obdařila svaly. Je to vážně výhoda, jen pro toho kdo v nich sílu má. Jako já." 
- Helena Vondráčková - https://youtu.be/ 

Pelda